Budoucnost je v našich dětech, to, co jim předáváme, je odkaz, který svými zkušenosti pošlou další generaci. Mám velikou radost, když vidím děti, které se samy zabývají učivem, které bude mít dopad na jejich budoucnost.
Vzdělání a studium
Celý život se pohybuji v dětských neziskových organizacích a tábory jsou pro mě jedny z nejdůležitějších akcích na mimoškolní vzdělání dětí do života. A tak po absolvování maturity na středním odborném učilišti v oboru mechanik-seřizovač jsem věděl, že strojírenství není to, co by ve mně vyvolávalo nadšení, zábavu a smysluplnost. Rozhodl jsem se jít studovat pedagogickou fakultu na Palackého univerzitě v Olomouci. Neměl jsem tak velkou přípravu k učivu jako z gymplu, jelikož praxe mi vzaly téměř dva roky studia, ale i tak jsem se držel až do třetího ročníku, kde jsem začal psát bakalářskou práci. Ve třetím ročníku mi došlo, že správný pedagog, dle mého, by měl mít charisma, dobrý, zábavný a zajímavý projev, byl zodpovědný a děti by ho měly rády, byl by jim vzorem. Tak tyhle vlastnosti jsem postrádal snad u všech studentů. Ti, co prošli sítem semestrů a zkoušek se učili nazpaměť a pak to předávali dětem. Proto jsem zanechal vysoké školy a chtěl jsem se zlepšit v mimoškolním vzdělávání. Nastoupil jsem do Agentury PAC,z. s. a posledních pět let jsem byl programák, administrativní pracovník a manažer na sezonách škol v přírodě, které mi dávaly smysl. Učit se zábavně v přírodě. Předávat zážitky, moudrost a zkušenosti skrz svou osobu a ne textem z učebnice. Bohužel Agentura PAC sídlí v Teplicích v Severních Čechách. Nyní se vracím po pěti letech opět na Moravu. Můj pobyt v PACce, mi dal mnohem více než vysoká škola. Nyní nastupuji opět na vysokou školu, ale tentokrát dálkově na Pedagogickou fakultu v Ostravě. Jelikož situace kolem Covidu mi ukázala, že v neziskovém sektoru není nic jistého.
Zájmy a další zkušenosti
Narodil jsem se do Pionýrské skupiny Kopřivnice, jelikož má maminka je doposud ještě hlavní vedoucí skupiny. To má za následek, že mám za sebou přes 28 let táboření. Za tu dobu jsem si prošel všechny role na táborech. Posledních 9 let jsem na pozici i hlavního vedoucího. Proto se není čemu divit, že o mě byl zájem i v Agentuře PAC, kde jsem posledních 5 let měl pod sebou přes 200 účastníků týdně. Byrokracii a administrativu už znám od útlého dětství, jelikož počítače byly pro mou maminku španělská vesnice a tak psát dotační projekty ve svých 12ti letech bylo pro mě velice poučné. A jak se člověk dívá pod ruce svým rodičům, začne dělat podobné věci. Nejdříve jsem začal pořádat akce pro nejbližší Pionýry, poté pro veřejnost, pak jsem založil vlastní celoroční oddíl a každý rok jsem dělal toho víc a víc, až po organizaci vlastních táborů.
Jelikož jsem měl velkou podporu kamarádů, tak jsem založil i první dodgeballový klub v ČR a reprezentoval ČR na Mistrovství Evropy a mezinárodních turnajích. Od založení našeho týmu OlbramChallenge se snažím tento sport rozšiřovat a po několika letech z toho vyústila Česká asociace dodgeballu, z. s., ve které působím jako předseda.
Jinak kromě toho mezi mé koníčky patří historie, vymýšlení her, cyklistika, turistika, výletování, famfrpáll, jugger, airsoft, příroda, práce na zahradě, samozřejmě počítačové hry a filmy.
Proč Gaudi a jaká je zde moje role?
Gaudi proto, jelikož se vymyká klasickému českému školství, o kterém se zmíním dále v textu. Moje role v Gaudi se bude postupně vytvářet a naplňovat, nicméně od září jsem připravený děti provázet na lekcích informatiky, tělesné výchovy, dílen, zeměpisu a her. Jsem tvůrčí typ a nikdy nepřestanu přemýšlet nad tím, co bych mohl udělat, vytvořit, vymyslet líp, aby to v budoucnu bylo lepší, zajímavější, pohodlnější. Proto věřím, že pro Gaudi, a hlavně děti v Gaudi, budu přínosem.
