Proč Gaudi a jaká je zde moje role
Gaudi jako označení radosti vstoupilo do mého života teprve na přelomu loňského a letošního roku. Nyní se pro mě toto slovo stalo synonymem životní proměny, zhmotnění snů a naplnění dávno vyřčených přání. Uvědomuji si, že moje role průvodce/učitele je pro Školu, tedy především děti ji navštěvující, zcela zásadní. Jistě záhy prověří, zda jsem v předchozích etapách života nabyl alespoň “dostatečné” úrovně znalostí, moudrosti a sebekázně. Bude to však pro mě tak trochu jiná disciplína, než na kterou jsem původně trénoval. Připadám si asi jako Emil Zátopek krátce před startem svého prvního maratónu. Kéž bych na té dlouhé trati, co nás spolu čeká, obstál tak jako on tehdy v Helsinkách (roku 1952).
Vzdělání a studium
Všeobecné vzdělání jsem získal víceletým studiem na Gymnáziu v Ostravě-Hrabůvce (Fr. Hajdy), které jsem ukončil maturitou v roce 1999. Poté jsem byl přijat na Hornicko-geologickou fakultu VŠB-TU Ostrava ke studiu v oboru Technika požární ochrany a bezpečnost průmyslu. V roce 2004 jsem se stal inženýrem již na nově založené Fakultě bezpečnostního inženýrství. Jako čerstvý absolvent jsem poté dostal příležitost na tomto pracovišti působit v pozici pracovníka pro vědu a výzkum. Zároveň jsem zde absolvoval doktorské studium a svou disertační práci jsem obhájil v roce 2010. V roce 2015 jsem byl po úspěšném habilitačním řízení na této fakultě jmenován docentem.
Profesní zkušenosti
Mé profesní zkušenosti vycházejí především z těch, které jsem získal na akademické půdě, především tedy na své alma mater (VŠB-TU Ostrava). Také jsem byl jistou dobu zaměstnán na vedlejší pracovní poměr na Ústavu temomechaniky Akademie věd ČR. Náplní mé práce byla kromě příležitostné výuky hlavně vědecko-výzkumná činnost. Během období působení na akademické půdě jsem měl možnost navštívit řadu univerzit v Evropě. Nejvíce vzpomínám na několikatýdenní stáže ve Wuppertalu, Perugii nebo Budapešti.
Zájmy a další zkušenosti
Poslední dobou mě dost baví běhání, nejvíce pak lesem, potmě, jen v ponožkách s tenkou gumovou podrážkou. Mimo to chodím na zkoušky loutkového divadla (Rolnička, Kopřivnice). Více než deset let jsem hrával na housle v cimbálové muzice (Vojtek, Ostrava), ale nyní už jsem je “pověsil na hřebík”.
Jednou za týden působím jako průvodce domškoláků v Lesním klubu “U potůčku” v Závišicích. Kromě seznamování se s písmeny a číslicemi jsou nezbytnými přísadami koktejlu našich společných okamžiků stromy, klacíky a bahno v neomezeném množství, jízdy z kopce na čemkoliv a taky čtění na pokračování nebo stavění bunkrů i „elektráren“ všeho druhu.
Jako koření je k tomu vždy nutno dodat smysl pro prožívání přítomného okamžiku (pouze s lehkým nádechem minulosti a budoucnosti), trochu lehkovážnosti a naivity a v neposlední řadě věčnou snahu o slaďování našich potřeb a pravidel. Při tom všem si vybavuji vlastní zážitky z výprav a táborů skautského oddílu i známé pocity při pohybu v přírodě, kde jsem kdysi trávil čas téměř denně při tréninku (hlavně v Bělském lese) a na závodech orientačního běhu.
