Ukázka z newsletteru

Tento článek je součástí naší informační kampaně „Škola, kde se učí věci na celý život“. Prostřednictvím skutečných příběhů dětí, rodičů, průvodců i absolventů vám chceme přiblížit, co je pro Gaudi důležité a jak vypadá náš každodenní život. Bez velkých teorií, prostě tak, jak to u nás žijeme.

A pokud vás naše příběhy zajímají, můžete je dostávat přímo do své e-mailové schránky. K newsletteru se přihlásíte zde.

mozaika, oddělovač, grafika

Co když bude moje dítě šťastné jinak než já?

Nedávno jsem pozvala k rozhovoru Zuzku, mámu tří dětí, z nichž dvě chodí k nám do Gaudi.

Jako rodina si prošli klasickou školou, domácím vzděláváním i unschoolingem. Každé z jejích dětí je jiné, a tak mě zajímalo, jak o vzdělávání přemýšlí a proč si vybrali právě Gaudi.

Povídaly jsme si skoro tři čtvrtě hodiny. A vydržela bych klidně další tři.

U Zuzky mě zaujalo, jak jasno má ve svých prioritách, a přitom jak pružně dokáže přemýšlet. Vždycky se vrací k podstatě: Proč? Co je vlastně důležité?

Jedna máma, a tolik inspirace! Dostat naše povídání do krátkého newsletteru byl docela oříšek. Tak tady je pár myšlenek, které mi zůstaly v hlavě.

Proč vlastně posíláme děti do školy?

Když jsem se Zuzky zeptala, proč si pro své děti vybrala Gaudi, odpověděla mi:

„Dávám děti do Gaudi proto, aby se potkávaly s inspirativními dospělými, kteří mají životní zkušenost, mají znalosti a mají nějakou vášeň.“

A co samotné vzdělání?

To přece nezískáváme jen ve škole. Učíme se z knížek, při cestování, z dokumentů, od kamarádů, při svých zájmech. Vlastně všude, kde se potkáváme se světem.

Škola tak není jediným místem, kde se dítě vzdělává. Je jedním z prostředí, která mu pomáhají růst. A také místem, kde se postupně učí přebírat odpovědnost za své vlastní učení.

A co když si dítě vybere jinou cestu, než jsme si představovali?

My rodiče máme často docela jasnou představu, jak by měl vypadat šťastný život našich dětí.

Dobrá škola. Maturita. Univerzita. Zajímavá a dobře placená práce.

Jenže co když bude naše dítě šťastné úplně jinak?

Co když si zvolí cestu, kterou bychom mu sami nevybrali?

Zuzka mi připomněla, jak důležité je umět rozlišit mezi tím, co si pro své dítě přejeme my, a tím, co skutečně potřebuje ono.

A že možnost volby sama o sobě přináší pocit bezpečí. Vědomí, že nejsem uvězněný v jediné představě o své budoucnosti. Že se můžu rozhodovat, něco změnit a hledat dál.

A jak tedy poznat, že jsme se rozhodli správně?

Možná nijak. Alespoň ne s absolutní jistotou.

Na každé cestě něco získáme a o něco jiného přijdeme. Platí to i při výběru školy. Žádná volba nám nedá úplně všechno.

Zuzka se proto při rozhodování vrací k tomu, co je pro ni a její rodinu skutečně důležité. Co od vzdělávání očekává. Jaké prostředí chce svým dětem dopřát. A co je ochotná pustit.

Tohle mi z našeho rozhovoru zůstalo asi nejsilněji.

Mít jasno ve svých hodnotách neznamená mít nalinkovanou budoucnost svých dětí.

Možná právě naopak. Znamená to vědět, proč jim chceme dát prostor, aby si jednou dokázaly svou cestu vybrat samy.

ilustrace, ženy na gauči si povídají